www.galaxyteamhranice.cz

Dušanovo skialpování v Alpách a zimní triatlon (2. část)

// Duben 3rd, 2010 // Reportáže, Závody // Dušan Pargač // 657

Již večer si připravuji na pokoji všechny potřebné propriety: krosové boty, skialpové lyže, boty, stoupací pásy, oblećení na všechny tři disciplíny a nějaké tyčky a gely od PowerBaru. Vše ukládám jeśté večer i se složeným a odzkoušeným horským kolem do auta, abych se ráno nezdžoval při odjezdu. Musím e bohužel spolehnout jen sám na sebe, protože Jašky už nastoupil do práce a Gorby je touhle dobou již doma. V sedm ráno vyjíždím do 130 km vzdálené Villabassy, kde závod startuje.

Prezentace probíhala na náměstí Piazza Principale a Villabassa v centru v malé restauraci, kde se již od 8 hod scházeli první účastníci závodu. Součástí přihlášky byl povinný lekařský atest o způsobilosti závodníka, na který bylo zvlášt upozorněno v propozicích. V italštině pořadatelé poskytli krátký brífink o chystaném časovém harmonogranu a logistice výbavy na jednotlivé  disciplíny. Obdrželi jsme tradiční taśku s pozornostmi sponzorů a se startovními čisly na běh a skialp v podobě elastického tílka s číslem. Moje bylo 23. Já, protože italsky ani německy nehovořím, jsem se na potřebné informace zeptal Belgičana na vše podstatné.

Nakládka lyží a bot na skialp je do 9.30hod. a povinnou výbavou kupodivu nebyl batoh s výhledávačem, lopatkou a sondou. Nahoru jsem si tedy nechal poslat převlečení po závodě i s termoskou a teplým Gatoradem, do druhého vozu jsem naložil lyźe a boty a šel jsem si připravit kolo, abych jej mohl postavit do svého boxu. Jaké bylo mé překvapení když jsem viděl, že 80 % závodníků pouźívá na horském kole sliky o šířce 1,2 -1,5 palce! A velké množství z nich navíc pevné vidlice. Bylo jasné, že celá cyklistická část povede po silnici. Dalo se to i čekat, nikdo nemohl s předstihem vědět, kolik bude sněhu.

Ve výbavě na skialp cca 90 % závodníku požívalo lyže značky TRAB – World cup nebo Dynamit a vázání Dynamit bylo zastoupeno snad 100%. Skoro všichni boty Dynamit F1. Kdo se v tom alespoň trochu vyzná, ví, že váha v tomto sportu je nadevše. Ne cyklisti, ale skialpinisti jsou grammaři! Však jsem taky záhy poznal, jak se na skialpech běhá do kopce. Tomu by se i Skalda divil).

Na start Dolomiten Alpin Triathlonu se v 10 hod  veVillabasse postavilo 97 závodníků, z toho 27 lidí do tříčlenných týmů, a pět žen. Mezi muži se závodilo podle věku ve třech kategoriích. Disciplíny byly seřazeny v pořadí silniční běh na 6,7 km/převýšení 100 m, jízda na horském kole (11 km/400 m) a na závěr skialpinismus (5 km/500 m).

Startovní výstřel zazněl přesně v 10 hod. a s odbíjejícími hodinami místního kostela se dalo do pohybu celé startovní pole odvážlivců. Startovalo se z přilehlé uličky k námětí Piazza Principale, kde byly i boxy pro kola. Trasa běhu vedla směrem k vlakovému nádraží a pak 2,5 km pod les po asfaltu a otočka nazpět. Startovní pole se natáhlo již po prvním km a bylo ihned jasné, kdo jak na tom je. Já jsem se držel někde na 20-25. místě a běžel jsem s cílem nenechat se pobláznit kvůli 30 sekundám, které jsem stejně ztratil při přezouvání v boxech po přechodu na kolo. Běh jsem měl za 22 .53.

Následovalo horské kolo, ve kterém jsem jsi byl nejvíce jistý, ale nakonec tomu tak nebylo. Trať vedla z Villabassy neustále pozvolna do kopce boční cestou lesem a potom se napojila na hlavní cestu od Villabassy na Ponticello. V průběhu první časti kola jsem předjel na prvních třech kilometrech asi čtyři lidi, ale potom už mé tempo stagnovalo a nebyl jsem schopen nohy pořádné roztočit. Asi v půlce jsem jel ve skupině, která se na posledních 2 km roztrhla a na předávku jsme příjeli se 100 m rozestupy. Bohužel v cyklistické části jsem pocítil největší únavu z programu předchozích dnů, čtyři dny skialpů holt bylo znát. Celkově byla cyklistická část poměrně nudná a technicky nenáročná. Čas jsem měl 32:40.

Ve druhém přezouvání už jsem naštěstí nenabral źádnou ztrátu a tak jsem se jen napil a šel vstříc alpským velikánům. Vyběhl jsem z boxu s tím, že už není na co se šetřit. Zároveň jsem se ale chtěl krotit, abych „nevyhnil“ na posledním kilometru. Trať vedla konstantně vzhůru a jen mírně se klikatila, strmější úseky byly jen krátké a nebylo potřeba ani dávat klíny pod patu. Stoupací pásy mi taky držely a tak jsem si tu to část závodu užil (pŕi TF 175-180 tepů/min). V průběhu skialpu mne předjeli asi čtyři závodníci, neměl jsem sílu se jich udržet. Na posledním kilometru mě předjela nejlepší žena, se kterou jsem opravdu závodil i o své mužské ego. Nakonec jsem ji přece jen udolal asi o 10 sekund. Cíl ve 2000m m n. m. na louce Malga Stolla, Prato Piazza pod vrcholky Croda Rosa s výhledy na Monte Cristalo. V cíli proběhl přátelský polibek s mou italskou soupeřkou. Nejlepší skialpinista měl tuto část za 43 minut, já to jel 56 minut.

Mezi účastníky byli převážně Italové, Rakušané, Švýcaři a Belgáni. A jeden Čech…z Beskyd Moje věková kategorie byla nejvíce nabitá, vzešel z ní i celkový vítěz závodu Hans Lainer (Hagan–Matini–Rennteam) za hodinu a 27 minut. Já byl 15. (hodina 53 min.). Pro tento typ závodů je důležitá komplexnost závodníka a hlavně dovednosti ve skialpinistické části, ve které se rozhoduje. Nezanedbatelná je výbava a hlavně skialp obuv – Dynamit F1 umožňuje závodníkovi zcela přirozený pohyb chodidla a tím i značnou energetickou úsporu a delší skluz.

Celkový dojem ze závodu je velmi pozitivní, a to díky rodinnému prostředí. I počasí bylo fajn, závod měl navíc spád a už ve 14 hodin byla flower ceremony i s tombolou, ve které jsem měl štěstí i já. Pro mě to byl poslední závod před sezónou horských kol a ostatním jej mohu jen doporučit.

1. část tohoto článku čtěte zde

Zajímá vás více fotografií? Podívejte se do Pargyho fotogalerie na Rajčeti!